Julian Beever je anglický umělec žijící v Belgii. Proslavil se svými křídovými malbami tvořenými technikou trompe-l'œil na chodnících ve Francii, Anglii, Belgii, Německu, Skotsku, Španělsku, Postugalsku, Spojených státech, Kanadě, Mexiku, Brazílii, Argentině, Rusku a Austrálii, které tvoří od poloviny 90. let. Využívá techniky anamorfózy, čož je cílená deformace obrazu, kdy je možné vidět obraz nezdeformovaný pouze pod určitým úhlem.
Kromě maleb na chodnících, maluje na zdi akrylovými barvami, repliky velkých mistrů olejem a vytváří koláže. Mezi jeho další práce patří kresby na dřevěných panelech s hudební tématikou, dlouhé sedm metrů a vysoké jeden a půl metru.
Spoustu jeho prací je možné shlédnout na jeho oficiálních stránkách.
Beeverovy práce upřímně obdivuji, především tedy samotný nápad využití anamorfózy, ačkoliv je tato technika známá už přinejmenším z renesance, přenést ji na chodník by mě například vůbec nenapadlo. taky ta spousta práce a příprav je obdivuhodná, horší je to s provedením, které mi příjde docela kýčovité a jakýmsi způsobem neumělé. Ale posuďte sami.
Pro lepší představu, jak takové dílo vzniká, můžete shlédnout toto video, které však nedokumentuje tvorbu Juliana Beevera, ale dalšího umělce zabývajícího se podobnou technikou street artu Edgara Muellera.
Edgar Müller je německý streetartový malíř, zabývající se malbou už od svého raného dětství. V pětadvaceti se rozhodl se zcela věnovat street artu, cestoval po Evropě a maloval, pořádal workshopy a byl spoluorganizátorem řady streetartových festivalů.
Od roku 1998 je držitelem titulu 'maestro madonnari' (master street painter), který je udělován na celosvětově největším festivale streetartové malby, zvaném The Grazie Festival, pořádaném v malém městečku Grazie v Itálii.
Mezi jeho poslední gigantické projekty patří trojrozměrná kresba na 250 metrech čtverečních v Dun Laoghaire na "Festival of World Culture", kterou chtěl upozornit na tání ledovců v důsledku globálního oteplování. Malba mu zabrala 5 dní a výsledek skutečně stojí zato.
„Stojím opodál a dívám se na tu dívku, jak váhá, zda jít, či nejít. Takové okamžiky jsou nejlepší odměnou za několikadenní práci,“ tvrdí Edgar
Vodopád vzniklý na kanadském festivale Prairie Arts
Tekoucí láva v ulicích německého města Geldern.
Za zmínku stojí práce Kurta Wennera amerického malíře a architekta, silně inspirovaného renesancí a klasicismem. Spojuje vizuální dědictví minulosti s imaginací a ohromující originalitou jednadvacatého století.
